Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)Hebrew (Israel)
Increase Font Size Option 5 Reset Font Size Option 5 Decrease Font Size Option 5
Kontroverzní etikety ve švýcarských obchodech

6.7.2012   ČRo - cro6.cz   Noemi Holeková 
Nejprve budeme mluvit o tom, že švýcarský obchodní řetězec Migros chce od příštího roku speciálně označovat zboží, které pochází z okupovaného palestinského území. Dále vás seznámíme s tím, že v západoafrické zemi Sierra Leone se chystá nové muzeum. Bude připomínat osudy afrických otroků, kteří odtud byli odvlečeni do Nového světa. Dozvíte se také, že oxfordští vědci potvrdili, že úlomky kostí, které se našly na bulharském ostrově Sveti Ivan, by mohly patřit svatému Janu Křtiteli. Na závěr uslyšíte, že v Izraeli proběhla kontroverzní soutěž „Miss přeživší holocaustu“
      Etikety na zboží ve švýcarských supermarketech mohou připomínat nacistická označení Židů Švýcarský obchodní řetězec Migros plánuje zavést speciální označení pro zboží, které pochází z židovských osad na okupovaném palestinském území. Tato snaha o transparentnost ale připomíná označení „J“, kterým nacisté Židům – německy „Jude“– razítkovali za 2. světové války pasy, píše server německého listu Die Welt. Ředitel řetězce Migros Herbert Bollinger řekl švýcarskému židovskému týdeníku Tachles, že smyslem tohoto opatření je co největší transparentnost, která je dnes „globálním trendem“.Má podle něj zákazníkům umožnit, aby se mohli „svobodně rozhodnout, co si chtějí koupit, a co ne“. Bollinger dodal, že řetězec Migros, který s označováním zboží začne od roku 2013, „nestojí na žádné straně izraelsko-palestinského konfliktu, žádné zboží z těchto oblastí nebojkotuje, ani k bojkotům nevyzývá.“To, co šéf Migrosu chápe jako službu zákazníkům, podle něj nijak nesouvisí s politickým konfliktem. V dějinách jeho země však má takové opatření precedens, píše Die Welt. V roce 1938 německá Říše zavedla takzvané Judenstempel , „židovské razítko“ ve tvaru velkého písmena „J“. To museli mít ve svých pasech všichni němečtí Židé.
Opatření bylo zavedeno po dohodě Německa a Švýcarska. A Švýcaři díky němu
zamezili přístup zástupům židovských uprchlíků do své země. Hitler zas nemusel zavést pro všechny německé občany vízovou povinnost.Označování lidí je samozřejmě něco jiného než označování zboží, pokračuje Die Welt. Ale když
bychom dovedli Bolligerovo uvažování do důsledků, mohli bychom říci, že velké
červené písmeno „J“ v židovských pasech rovněž nereprezentovalo stanovisko Švýcarska ke konfliktu mezi německou Říší a jejími židovskými obyvateli. Bylo to opatření, které mělo zajistit pouze co největší transparentnost. Zodpovědní úředníci na hranicích pak mohli snadno rozhodnout, koho do země pustí, a koho nikoli.Způsob, jakým se Švýcaři chovali k židovským uprchlíkům, je podle Die Weltu jedna z nejtemnějších kapitol švýcarských dějin. Ani ti Židé, kterým vstup do země přece jen povolili, nebyli vítáni. Například básnířka a dramatička Else Lasker-Schülerová, která v roce 1932 získala prestižní německou literární Kleistovu cenu, odešla v dubnu 1933 do Curychu.Švýcarské imigrační úřady jí ale ve strachu, že bude ubírat práci švýcarským spisovatelům, zakázaly cokoli vydávat, a tak ji donutily, aby byla zcela závislá na dobročinných darech. Ani to jim ale nestačilo. Své
 pronásledování ještě utužily, když Lasker-Schülerové v roce 1938 odejmuly
německé občanství. Ta nakonec odjela do Palestiny, kde v roce 1945 zcela v chudobě a nemocná zemřela.To je samozřejmě historie, píše Die Welt, která je
pro společnost jako Migros, jejíž roční tržba činí 25 miliard švýcarských franků, tedy asi 26 miliard dolarů, vcelku nepodstatná. Ale člověk by se mohl začít ptát na různé další věci, navrhuje citovaný list. Třeba proč by zodpovědní zákazníci, kteří mají mít možnost svobodně volit, které zboží koupit, a které ne, neměli také vědět, odkud pocházejí například pistáciové oříšky, které supermarket prodává?Z Íránu? Kde jsou nevěrné ženy kamenovány? Kde homosexuály věší na stavebních jeřábech? Neměl by obchodní řetězec svým zákazníkům také odhalit, že Írán z peněz, které za pistáciové oříšky utrží, podporuje teroristy Hamásu a Hizballáhu? Tím by se zajisté nepostavil na žádnou stranu konfliktu, ani nedal najevo své stanovisko, uzavírá ironicky Die Welt. Jen by v zájmu co největší transparentnosti svým zákazníkům prokázal drobnou službu.Sierra Leone chce začít s „otrokářským turismem“Rozpadající se stará otrokářská pevnost v Sierře Leone zpochybňuje zavedené názory na původ Afroameričanů. Mohla by také ohrozit dominantní postavení afroamerického turismu v Ghaně, píše ve svém posledním čísle magazín stanice BBC Focus on Africa. Po více než sto let byl ostrov Bunce Island – malý kousek džungle u pobřeží Sierry Leone – dějištěm strašlivého obchodu.Unesení nebo prodaní muži, ženy a děti byli namačkáni do kamenné pevnosti na ostrově a pak byli odvlečeni po kamenném molu na loď. Ti, kdo přežili následnou desetitýdenní plavbu přes Atlantický oceán, se pak ocitli v úplně novém světě – na rýžových plantážích amerických kolonií.Tyto události jsou staré víc než dvě stě let. Dnes se stará otrokářská pevnost rozpadá a jen málo lidí mimo Sierru Leone ví, že vůbec existuje. Ale skupina historiků, archeologů a aktivistů se rozhodla, že udělá vše proto, aby zachránila to, co z Buncu zbylo. V hlavním městě Sierry Leone chtějí dokonce postavit muzeum a nabízet komentované prohlídky staré pevnosti.Cílem je přiblížit lidem její historickou důležitost. Ale nejen to. Účastníci projektu doufají, že se jim podaří dnešní Afroameričany propojit s jejich dávno zapomenutými příbuznými v Sierře Leone. „Pro Spojené státy to je nejdůležitější historická památka v Africe,“ říká americký historik Joseph Opala, který na ostrově vede restaurátorské práce.Opala má za to, že asi čtvrtina nebo pětina všech lidí, kteří v 18. století vypluli z
Afriky z Bunce Islandu, skončila v dnešní Severní Karolíně nebo Georgii. „Žádný
západoafrický přístav neposílal tolik lidí přímo do Severní Ameriky,“ říká. Bunce
Island byl pro obchodování s otroky využíván mezi lety1670 a1807. Nejrušněji
zde bylo uprostřed 18. století, kdy americké rýžové plantáže „vyžadovaly“
početnou otrockou práci.Jejich majitelé v Severní Karolíně a Georgii nakupovali
otroky, kteří na rozdíl od nich věděli, jak rýži pěstovat a zpracovávat. Právě
proto byli otroci přiváženi z tehdejšího afrického „rýžového pobřeží“, které se
táhlo od Senegalu až k Libérii. Bunce Island je přesně uprostřed tohoto pásu. Ostrov
byl zavřen v roce 1807, kdy Velká Británie zaoceánský obchod s otroky zakázala.Krátce poté byl ostrov zcela opuštěn a od té doby zůstal prakticky nedotknutý a téměř zapomenutý. Podle Opaly se místo díky tomu zachovalo v původní podobě. Nicméně 200 let v jednom z nejvlhčích míst na světě udělalo své a dnes jsou z budov pevnosti pouze ruiny. V první řadě jde tedy záchranné skupině o to zabránit dalšímu pustnutí ostrova.Hned poté, co bude pevnost dostatečně zajištěna, chce začít s budováním muzea ve Freetownu. Cesta z ostrova tam lodí trvá asi pětačtyřicet minut. Muzeum by mělo být dokončeno v roce 2015. A Opala doufá, že přiláká řadu Afroameričanů, kteří vědí o svých kořenech v SierřeLeone, a budou chtít zemi navštívit a dozvědět se více o svých předcích.Dnešní obyvatelé
Sierry Leone zase věří, že se možná díky projektu setkají se svými dávno ztracenými „bratry“. Podle BBC je kultura Sierry Leone v Severní Karolíně a Georgii dnes patrná. Ale přesto, že mnozí tamní obyvatelé si jsou svých sierraleonských kořenů vědomi, většina z nich do své domovské vlasti nikdy nezavítá.
Spíše se jedou podívat do Ghany, která je obecně pokládaná za domov všech
Afroameričanů.Ale nejen proto. Tato africká země láká turisty do luxusních hotelů, na prohlídky většinou dobře spravovaných historických památek a přímými lety ze Spojených států. V Sierře Leone je zatím turistická infrastruktura naprosto nedostatečná, protože se země teprve pomalu vzpamatovává z ničivé občanské války 90. let.Řada historiků tvrdí, že je ve Spojených státech více potomků obyvatel ze Sierry Leone než z Ghany. Z otrockých pevností v Ghaně, které spravovali Portugalci, totiž většina otroků podle BBC odjížděla spíše do Brazílie a dalších portugalských teritorií v Novém světě, tedy nikoli do severoamerických kolonií.Silné pouto mezi Spojenými státy a Sierrou Leone objevili historici díky zkoumání historických dokumentů, ale i s pomocí testů DNA, které jsou mezi Afroameričany stále populárnější. Podle serveru BBC je dokonce možné, že současná první dáma Spojených států, Michelle Obamová, má kořeny právě v Sierře Leone. Její dědeček se totiž narodil v Severní Karolíně. V Bulharsku nalezené kosti by podle vědců mohly patřit Janu KřtiteliKdyž se k výzkumu pravosti náboženských relikvií použijí metody moderní vědy, výsledky jsou většinou podobné: věda vyvrátí, že by ostatky byly tím, za co je věřící považují. Nejznámější z nich, Turínské plátno, je dnes podle náboženského webu stanice CNN považováno za středověký padělek. Ani katolická církev netrvá na tom, že by do plátna bylo tělo mrtvého Ježíše opravdu zabaleno. Takže když bulharští archeologové před dvěma lety oznámili nález kostí svatého Jana Křtitele, většina odborníků k němu byla skeptická.Patřil k nim i vědec z
Oxfordské univerzity, Tom Higham. Čekalo ho ale překvapení. Tento ateista, který
říká, že nevěří žádnému náboženství, ani Bohu, ani čemukoli podobnému, byl
podle serveru CNN požádán, aby podrobil zkoušce šest malých úlomků kostí, které
byly nalezeny na ostrově Sveti Ivan – tedy Svatý Jan. Ten leží na jižním
pobřeží Bulharska v Sozopolském zálivu.Výzkum ukázal, že kosti patřily muži, který
s největší pravděpodobností žil na Blízkém východě ve stejné době jako Ježíš. „Získali jsme datum, které se trefilo přesně do této doby, právě doprostřed prvního
století,“ říká Higham, expert na radiouhlíkovou metodu.Není to však důkaz, že
by kosti opravdu náležely Janu Křtiteli, protože není k dispozici databáze DNA
prvních křesťanských světců, poznamenává s jemnou ironií CNN. Přesto je velice
neobvyklé, že testy neprokázaly, že by úlomky kostí byly falešné. Genetické testy navíc potvrdily, že se jedná o kosti muže a že všechny úlomky pařily témuž člověku.Tým bulharských archeologů světcovy údajné ostatky objevil pod
oltářem baziliky z 5. století. Kosti byly nalezené v relikviáři spolu s malou ískovcovou schránkou. Na ní bylo v řečtině napsáno: „Bůh ochraňuj svého služebníka Tomáše. Svatému Janovi 24. června.“ Právě 24. června se podle křesťanské tradice slaví svátek svatého Jana Křtitele ve víře, že se jedná o den jeho narození. Když byly ostatky v roce 2010 nalezeny, jeden z archeologů řekl, že „je zcela možné a logické, aby zakladatelé kláštera relikvie svého patrona získali“.Podle serveru CNN je poměrně dost důkazů, že Jan Křtitel, který podle křesťanské tradice pokřtil svého bratrance Ježíše, opravdu žil. Všechna čtyři evangelia stejně jako tehdejší židovský historik Josephus Flavius se shodují na tom, že mu tehdejší vládce Herodes Antipas nechal utnout hlavu. Oněch šest malých úlomků kostí navíc zdaleka nejsou jedinými ostatky, které mu jsou přičítány.Také na dalších čtyřech místech tvrdí, že mají jeho hlavu – od mešity v Damašku až po muzeum v německém Mnichově. V Muzeu Topkapi v Istanbulu zase tvrdí, že mají část jeho pravé paže. A jeden klášter v Černé Hoře údajně vlastní pravou ruku, zatímco jiný klášter v Egyptě se pyšní celou kryptou s ostatky tohoto světce.Toma Highama by lákalo všechny tyto ostatky prověřit, aby zjistil, zda skutečně patří k sobě. „Máme kompletní genom,“ říká. „Možná bychom měli udělat další krok a zjistit, jestli je v genetickém materiálu relikvií nějaká podobnost. Je to možné, protože ve 4. a5. století se z Blízkého východu řada
ostatků svatých vyvážela. Jsem ale ateista. Je to pro mě pouze vědecký problém.
Máme nějaké kosti a snažíme se z nich vyčíst co nejvíce informací,“ uzavírá
oxfordský vědec pro CNN.V Izraeli se konala přehlídka „Miss přeživší holocaustu. “Čtrnáct účastnic soutěže, z nichž nejstarší bylo 97 let, se v Izraeli minulý týden utkalo o titul „Miss přeživší holocaustu“. Kritici mají za to, že takové akce jsou naprosto nevhodné, organizátoři soutěže naopak tvrdí, že jim jde o oslavu života, píše německý server Spiegel online. Kontroverzní soutěže, která se letos konala poprvé, se zúčastnily téměř tři stovky žen, ale jen čtrnáct z nich se dostalo do závěrečného kola.„Zdá se mi to naprosto morbidní,“ vyjádřila se pro agenturu AP ředitelka izraelské zastřešující organizace přeživších nacistického pronásledování za 2. svatové války. „Souhlasím s obohacováním života, ale jednorázová přehlídka přeživších, nastrojených v krásných šatech, do jejich života více smyslu nepřinese.“Vítězky soutěže byly oceněny jak za osobní zkušenosti, tak i za to, jak úspěšně byly schopny po válce znovu vybudovat svůj život, nebo za svůj přínos místní komunitě. Vzhled hrál jen malou roli. „To, že se nám přihlásilo tolik žen, svědčí o tom, že to byl dobrý nápad,“ říká organizátor soutěže Šimon  Šabag. Přehlídka se konala v Haifě a jejím účastnicím bylo mezi 74 a 97 lety. Hrála hudba a ženy šťastně mávaly a usmívaly se. Pak vyprávěly své zkušenosti z války. „Mám tu výsadu vám dokázat, že Hitler nás chtěl vyhladit, ale my jsme přežily,“ řekla 74letá Ester Libberová. „A my si života užíváme. Díky Bohu za to.“ Libberová uprchla jako
dítě z domova, do něhož vtrhli nacisté, a běžela do lesa. Tam ji zachránila polská žena, Libberová ale ztratila celou svoji rodinu.Terčem kritiky se kromě pořadatelů stala také kosmetická firma, která soutěž sponzorovala. Mnozí jí vyčítají, že zneužívá přeživší holocaustu pro reklamu svých výrobků. Když se ale podíváte na fotografie těch postarších dam, zdá se, že si při soutěži užily spoustu legrace, uzavírá Spiegel Online.Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

 
Banner
Banner